Historie

Město Hořice je známé především výrobou hořických trubiček. Podle legendy sdělil paní Líčkové recept na výrobu trubiček raněný osobní kuchař císaře Napoleona při svém návratu přes České země po porážce v Rusku v roce 1812, jako odměnu za své ošetřování.

Existence obdobné pochoutky je doložena již na stole francouzského Krále Slunce Ludvíka XIV. a její zobrazení je zachyceno i před dobou jeho panování na obraze z roku 1630.

Jiná legenda však hovoří též o tom, že Napoleon Bonaparte trpěl již v době svého tažení do Ruska žaludečními potížemi a jeho osobní kuchař mu proto pekl tenké dietní oplatky z proseté pšeničné mouky jen s trochou mléka, žloutku, oleje, cukru a soli, jež si Napoleon oblíbil. Nápad se sypáním a stáčením oplatek do trubiček se tak prý zrodil až v Hořicích.

Rodinnou recepturu výroby pak zdokonalil Karel Kofránek, cukrář, který se do rodiny přiženil. Kofránek vyráběl tuto pochoutku pod názvem Kofránkovy hořické trubičky. S pomocí Františka Křižíka vznikl elektrický přístroj na výrobu oplatek (dvě pánve, přiklápějící se proti sobě, mezi něž se lilo těsto a vznikla tak oplatka). Za tento přístroj zdokonalující pečení oplatky byl roku 1898 udělen patent.

Trubičky však ve městě vyrábělo i mnoho dalších výrobců. Po roce 1949 byly všechny výrobny znárodněny a výroba soustředěna do národního podniku Pardubický perník, později do podniku Průmysl trvanlivého pečiva Praha, obchodní výroba byla postupně přemístěna mimo Hořice, třebaže hořičtí pro vlastní potřebu pekli dále.

Tradiční ruční výroba v Hořicích byla obnovena až po roce 1990 a roku 1999 zahájením výroby firmy Pravé hořické trubičky, s.r.o.